Pitná voda se v České republice v naprosté většině případů získává buď úpravou vody ze studní, vrtů či pramenišť, nebo úpravou vody povrchové - z potoků, řek, rybníků či vodních nádrží.
První ze jmenovaných zdrojů nám dávají podzemní vodu zpravidla stabilní kvality, která většinou vyžaduje méně náročnou úpravu, než v případě úpravy vod povrchových. Aby se zachovala maximální čistota vodních zdrojů, je kolem nich vyhlašováno pásmo hygienické ochrany, které vymezuje a reguluje činnosti v jejich území.
Technologické procesy úpravy vody zahrnují širokou škálu fyzikálně-chemických metod (např. koagulace, flokulace, sedimentace, filtrace, membránové procesy, včetně nanofiltrace a reverzní osmózy, ionexové technologie, dealkalizace, adsorpce, užití aktivního uhlí, odplynění, oxidace, redukce, chlorace, ozonizace, ultrafialové záření pro snížení mikrobiálního oživení atd.).
Výsledkem úsilí, které vynaloží pracovníci provozovatele při výrobě vody, je pitná voda akumulovaná ve vodojemech a dopravovaná vodovodní sítí do domovních vodovodních přípojek. Domácnosti a ostatní odběratelé tak získávají nejhospodárnější trubní cestou kvalitní vodu ke svému užití a prospěchu.